Zápis 23.

Včera v 19:00 | Já |  Deník
Mám hrůzu z toho, že by mě někdo odhalil, že by viděl, co se skrývá za těma podivnýma očima. Co se stane, až mě někdo prokoukne? Až věci nepůjdou vrátit a ti co mě odhalili, ukáží na tu zrůdu. Na mě.
 

Zápis 22.

Pátek v 20:52 | Já |  Deník
Ty noční můry mě ničí. Budit se s krůpějemi potu po celém těle a s nejasným pocitem úzkosti, nebo s až moc jasným a nezapomenutelným, je už nad moje síly.
Chci se alespoň jednou nebát usnout. Nebát se probudit....

Zápis 21.

Čtvrtek v 20:19 | Já |  Deník
Opravdu se začínám bát svojí maličkosti. Moje noční můry jsou čím dál častější a moje krvavé volání čím dál silnější. Představivost mám sice neomezenou, ale možná to už nestačí, možná chci víc, možná budu chtít realitu?
Kristapánananebi.... úplně mi naskočila husina ze vzrušení nad lesklou čepelí nože, nad tím, co všechno se s ní dá dělat.
 


Zápis 20.

Středa v 23:59 | Já |  Deník
Osum...osum....polib prdel kosům.
Zásadní zjištění, lidem nelze naznačovat, kdo jste doopravdy, jsou to tupé ovce a neumí si některé věci spojit. Chci to skopové varovat, udělat dobrý skutek!
Můj temný přítel trucuje a já nevím, jak daleko půjdu, aby se vše vrátilo do normálu. Při pohledu na kohokoliv můj mozek začne přepočítávat a na závěr vyplivne kalkulaci kdy, jak a kde se ho mám zbavit. Po takových myšlenkách není snadné se uklidnit.
Na první pohled nevypadám jako vraždící monstrum, ani na druhý.... a vlastně asi ani na třetí.
Dobrosrdečný společník, který se dělí o tyto myšlenky, sice kryje záměry toho temného, ale...
Můžu se snad někdy přestat ovladat? Co by na to řekl pan Důležitý? Odsoudil mě, zavrhl....pochopil?

Zápis 19.

17. dubna 2017 v 19:00 | Já |  Deník
Muhehe.... Mě nelze zničit, ani mistr velmistr nebyl schopný všemi těmi chvaty a hmaty přinutit mě si před něho kleknout. Chceš se zbavit mé veličkosti? Místo karate se nauč zacházet s kulkama....

Zápis 18.

16. dubna 2017 v 19:00 | Já |  Deník
Mám zimomriavky z pomyšlení na dobře provedený řez. To vzrušení mi tepe do spánků a pohání k akci. Jen stojím v prostřed pokoje a v hlavě prázdno, jen ten pocit, že musím jít. Ale nohy ztěškly a ruce s blýskavým nožem zkameněly. Začínám se sebe děsit. Bojím se obou variant. Že jednou ty nohy povolí a ruce budou poslouchat, ale i že se to nikdy nestane.
Mám strach, zešílím z toho. Jaké by to bylo? Vzít to, co nelze vrátit..... Dozvím se to?

Zápis 17.

15. dubna 2017 v 19:00 | Já |  Deník
Cynický, ironický, sarkastický, urážlivý, milý, ochranitelský, starostlivý, trochu neskladný, zábavný, charizma, že by s ním mohl bombardovat vesmírnou flotilu goauldů, krásný usměv (nejlépe, když za něj můžu já), oči jako lampičky, gentleman a občas i kus pěknýho vola. Pan Důležitý.

Zápis 16.

14. dubna 2017 v 19:00 | Já |  Deník
No poteš smeták.... Asi se opravdu odchyluju od normálnosti. Na oslavě se k zemi složil známý a moje první myšlenka při pohledu na jeho bezvládné tělo, tvář bez výrazu a široce otevřené oči byla: "Páni, je mrtvej a já jsem u toho. Můžu si šáhnout?"
Sice okamžik zaváhání, než se moje tělo pohnulo k pomoci, ale tahle mikrochvíle , kdy mi tělem projela ta vzrušující emoce, se zdála jako roky dlouhá.
Je možné, že jsem tak zvrácené individuum, že kdyby tam nebyli svědci, tak by mé oči jen sledovaly?

Zápis 15.

13. dubna 2017 v 19:00 | Já |  Deník
Věřte mi, mlátit sebou o zem zní možná zábavně, ale moc zábavné to není. Pokud tak činíte hodinu, může to být spíš horor. I když je to v rámci tréninku.

Zápis 14.

12. dubna 2017 v 19:00 | Já |  Deník
Při čištění uší mě osvítil nápad, jak alespoň trochu využít ten dutý prostor, kde kdysi žil mozkožrout, ale již dávno zhynul hlady. Začnu tam pěstovat zeleninu. Třeba vokurky.
Šmarja, je polovina dubna a mně nad hlavou lítá masařka...

Kam dál