Zápis 12.

10. dubna 2017 v 19:00 | Já |  Deník
Zase mě přepadají ty pitomé myšlenky. Myšlenky na to, co se stalo.

Nechápu, jak to šestileté děcko rozeznalo riziko, kdyby tátovi řeklo, že její mladší dvojče nebylo jediné, kdo si tím prošel. Dle mého dnešního názoru to bylo správné rozhodnutí.
Pamatuju si tu proklatou noc a noci další, i ten strach, i prosby.....stejně tak si pamatuju tu bleskouvou myšlenku, co mi proletěla hlavou, když se mě táta ptal. Vyklopim to, táta eliminuje padoucha, táta ve vězení, máma zničená. Lepší mlčet.
Pořád si pamatuju tu nicotnou beznaděj, když se můj dětský hlásek snažil přemluvit ostatní, že tam už nechci být. Strach z dalších nocí, kdy jediná zdánlivá ochrana bylo zapnout se do povlečení.... strach....
Byla by moje duše jiná, kdyby se to nestalo. Byli bychom oba jiní? Moje mladší dvojče míň agresivní a já míň maskovaná zrůda? Kéž by se to nestalo.... Kéž by na to šlo alespoň zapomenout....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama