Zápis 16.

14. dubna 2017 v 19:00 | Já |  Deník
No poteš smeták.... Asi se opravdu odchyluju od normálnosti.

Na oslavě se k zemi složil známý a moje první myšlenka při pohledu na jeho bezvládné tělo, tvář bez výrazu a široce otevřené oči byla: "Páni, je mrtvej a já jsem u toho. Můžu si šáhnout?"
Sice okamžik zaváhání, než se moje tělo pohnulo k pomoci, ale tahle mikrochvíle , kdy mi tělem projela ta vzrušující emoce, se zdála jako roky dlouhá.
Je možné, že jsem tak zvrácené individuum, že kdyby tam nebyli svědci, tak by mé oči jen sledovaly?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama