Zápis 76.

21. června 2017 v 19:00 | Já |  Deník
Jen nechápu, proč mám potřebu se před Lovcem tak moc...hmm, jak to správně říct....vytahovat? předvádět? svěřovat? svýma ne zrovna čistýma činnostma.

To mu tak moc věřím? Chci jeho uznání? Jeho obdiv? Prostě na mě působí jako Veritasérum a ve chvíli, kdy na mě promluví, vysypu ze sebe i to, co nevím. Sakryš! Ví toho moc. Není na čase se ho zbavit? Ale je tak osvobozující mluvit, aniž by člověk musel nejdříve pečlivě zvážit, co říká...o těch krásných zakázaných věcech. Z koho by pak byla moje zpovědnice? A to je pak budu likvidovat po každým pokecu? A mám vůbec šanci se zbavit jiného lovce? A tohohle Lovce? Ne, nemám.... vlastně ani nechci mít. Můj démonek si na něho už moc zvykl. A já vlastně taky. Nevím, jestli můžou vedle sebe pobývat dvě šelmy, ale démonek má kupodivu radost z pohledů, které mi vidí až na dno mé černé duše.
No, takže výsledek zní takto: Dokud mě Lovec nebude ohrožovat, což věřím, že nebude, bude mým přítelem. V opačném případě bude sice těžké dát Temnonošovi volnou ruku, ale ne nemožné.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama