Zápis 80.

25. června 2017 v 19:00 | Já |  Deník
Bože, žárlím na sotva patnáctileté dítě.

Jistěže je to iracionální, ale má všechnu pozornost pana Důležitého, o jaké se mi snad ani nesnilo. A zabití ze žárlivosti je ještě iracionálnější. Krom toho by zrovna tomuto dítěti se svými vlastními démony neuměl Temný ublížit, i on má morální zásady, neuvěřitelné.
Vlastně toto dítě má i moji pozornost. Je jako já, jen bez Temného. Normální člověk se zlomenou duší a se spoustou zklamání. Klidně ji adoptuju, kdyby to znamenalo, že vyroste ve zdravého silného dospělého.
A nežárlím já spíš obráceně? Na to, že pana Důležitého má za svůj velký otcovský vzor a mě "jen" za kámoše? Že jsem oproti němu na vedlejší koleji? Že když se rozhoduje, bude raději trávit čas s ním? Že mi pan Důležitý krade možnost, jak dokázat, že mužů opravit rozbitou duši. Že by třeba mohla být možnost díky tomu opravit i tu svoji.
Přijdu si jako manželé po rozvodu s dítětem ve střídavé péči. A to dítě má raději tatínka než maninku.
Nemůžu být sobec, pokud má pocit, že jí pan Důležitý pomůže, nebudu stát v cestě. Ale když jí někdo ublíží, nebudu váhat udělat to, co umím nejlépe.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama