Zápis 81.

26. června 2017 v 19:00 | Já |  Deník
Proč by musel být umělec mého druhu vyděděncem společnosti?

Podivín, zakrslý psychopat s neovladatelnými emocemi? Jsme normální lidé, vypadáme stejně, jsme stejní. Každý může být potencionální vrah....soused, prodavačka v zelenině, kolemjdoucí po ulici, každý. I to mile se usmívající děvče může byt vlastně malá vražedkyně. Proč ne?
A co je na "nás" tak moc zvláštního? Vždyť zabíjení je každodenní rutinou, a nemluvím tu o zvířectvu . Dnes a denně se ze zpráv linou informace o mrtvých po celém​ světě, o legálně i nelegálně mrtvých. A jaký je rozdíl, zda to udělám pod rouškou noci a bez schválení úřadů nebo s jejich požehnáním za bílého dne? Jak se říká: "Mrtví prd ví", tudíž těm je jedno, zda jste na to měli podpis královny, jako měl James Bond.
Krev, v měsíčním světle tak inkoustově temná s nádhernými červenými odlesky, tak krásná. Teče ze všech. Někdy víc a někdy míň, ale teče. Tak v čem to je? Ta správnost. To rozhodnutí, na jaké straně mříží se pohybuju....
Proč zapírat vlastní touhy? Také nikoho nenutím potlačit touhu cestovat, touhu po úspěchu, touhu milovat. Proč já mám potlačit touhu zabíjet?
Prostě je to tak, někdo s láskou natírá svůj bílý plot zahrádky a já..... já s láskou počkám, až se setmí a v odlehlé uličce potěším svého Démonka chlípným natěračem oplocení....
Mám touhu.... až mě z ní mrazí na zátylku. Jdu za svou touhou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama