Zápis 83.

30. června 2017 v 0:00 | Já |  Deník
"Já se bojům nevyhýbám" zní mi v uších.

Jenže...není to tak? Neutíkám já z boje? Při prvním náznaku problému všechno zabalím a vezmu roha. No dobře, nebyl to první náznak. Ale konfrontace se fakt bojím. Ve chvíli, kdy půjdu a vyříkám si to s panem Důležitým, mi může prostě rupnout v bedně a udělám něco, co vážně nechci.
Nevím, jestli je můj Démonek schopný mu ublížit, ale já dost možná ano. Minimálně slovně. Jen v obraně mé roztrhané duše, aby jí on neublížil ještě víc. Nejlepší obrana je útok, ne?
Mám strach, že začnu vyhledávat Ovce nejen mezi náhodným davem, ale i mezi známými, mezi přáteli. Kdo mě bude brzdit? Kdo mi bude nevědomky nastavovat hranice? Temnonoš se tetelí blahem, ví, že to nedám. Úplně mě mrazí v zádech i v těchto horkých dnech, jak mává křídly na znamení vítězství.
Zbývá mi Lovec, ale ten mi hranice nedá, on chce, aby tam má duše spadla. Pořád mluvím o duši a ani nevím, zda opravdu nějakou mám. Má ji Lovec? Nevím, netuším, jak vypadá.
"Drvec dravce pozná," řekl kdysi. Ale já nechci být drvec, nechci lovit. Jenže musím.
Chci, aby tu byl božský pan Důležitý, aby mě chránil, aby mě držel dál od propasti.....aby mě držel v náruči a šeptal takový ty trapný slova, že bude všechno dobrý. Jenže on tu už nebude, moje volba se uskutečnila. Bude mě v lepším případě ignorovat, v horším nenávidět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama