Zápis 85.

26. července 2017 v 19:00 | Já |  Deník
Myslím, že nyní mě nic nedrží.

Už se nebudu omezovat. Pan Důležitý je nejspíš minulostí, pokud se chlapec nerozhodne jinak, a já mám tak najednou volný prostor. Nemusím se ohlížet, co by si pomyslela jeho svátost, prostě můžu konečně vyvenčit Démonka, aniž by musel být chuděra na vodítku.
Lovec je kámoš, zdá se, že celkem dobrým, ale již neudělám tu hovězinu a nebudu nikomu ukazovat Achillovy paty, jako tomu bylo u pana Důležitého. Ačkoliv... asi to opět kazím. Lovcova Ředitelka mi ukazuje své slabosti, možná i neúmyslně, a já mám neustále nutkání jí tuto důvěru opatit.
Jenže tentokrát se už nenechám ovlivňovat. Budu tím, co jsem. Pan Důležitý pozbyl svou moc nade mnou a Lovec s Ředitelkou ji mít nikdy nebudou.
Démonek mává křídly a pobízí mě do temné noci, ale ne. Ještě nenastal ten správný čas, dnes není vhodné provádět jakékoliv vzrušující nepřístojnosti. Mám kolem sebe příliš mnoho očí a uší na to, aby mohl Démonek oslavovat. Ale za pár dní..... ucítím ten nádherný čerstvý kovový pach. Ah, vzrušením se mi téměř zamlžilo před očima.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama